Kouzlo ruční práce
Hledání původních pracovních postupů nám v Zámecké kamnářské manufaktuře dělá ohromnou radost. Je to něco mezi archeologií, detektivkou a plněním klukovských snů. Zkoumáme staré střepy, řežeme je na tenké plátky, prohlížíme zvětšovacím sklem i pod mikroskopem. Zkoumáme jednotlivé vrstvy i složky, ze kterých byly původní kachle vyrobeny. Následně analyzujeme, hledáme v historických pramenech, teoretizujeme, a nakonec v praxi zkoušíme různé metody výroby vlastního střepu. Tvrdošíjně se snažíme vyhnout moderním metodám výroby (nepoužíváme sádrové formy) a těší nás, když se naše kachle čím dál tím víc podobají původní – historické kamnářské keramice. Za tu dobu, co kamna takto vyrábíme, máme již nemálo osvědčených pracovních postupů, ale díky tomu, že každá kamna od nás jsou originální, mnohdy se stane, že musíme najít novou metodu, nový fígl, kterým se dostaneme ke kýženému cíli.
Konstrukce keramické hmoty
Už sama konstrukce hmoty – keramická hlína, ze které jsou kachle vyrobeny je složitá alchymie. Musí obsahovat dostatek pojivé složky – jílu, která zajistí plasticitu a spojení ostatních částic. Zároveň ale má vysoké smrštění, tedy je náchylná ke kroucení a praskání při schnutí a při výpalech. Proto musí obsahovat několik frakcí takzvaného ostřiva – rozemletá již jednou vypálená keramická hmota. Ostřivo vytváří jakousi kostru hlíny. Čím větší podíl a kousky ostřiva hlína obsahuje, tím se méně smršťuje, což zásadním způsobem omezuje kroucení a praskání. Zároveň ale snižuje plasticitu a omezuje možnost vytvářet jemné detaily na povrchu kachle.
Jak se rodí ručně vyrobený kachel
Výroba kachlů bez forem nám dává téměř neomezené možnosti, co se týče tvaru a velikosti jednotlivých prvků. Navíc díky této metodě nejsme vázáni na konkrétní systémové velikosti, jako je tomu u průmyslové výroby. Proto můžeme vyrobit kamna, na kterých bude mít každý kachel jinou velikost a jiný tvar. Na druhou stranu je třeba vypracovat pro každý kachel technickou dokumentaci. Tedy něco jako projekt. Již v kanceláři při vymýšlení budoucího tvaru kamen musíme přemýšlet nad tím, jak se ten který kousek bude vyrábět, jak bude umístěn v peci, jak se bude glazovat a samozřejmě, jak bude umístěn na plášti budoucího topidla. Je pravda, že při přípravě technické dokumentace pracujeme s nejmodernější technikou. V renesanci či v baroku opravdu nepoužívali počítače a vše kreslili na papír. My to na papíře umíme samozřejmě též, ale s počítačem je to mnohem rychlejší. Základem, pro výrobu kachlů jsou vyválené a uhlazené desky z hlíny, které se podle výrobní dokumentace rozřežou na potřebné díly, ze kterých se pak postupně kachle poslepují. Výroba římsových prvků je proti rovinným kachlům mnohem náročnější. Nejdříve je potřeba postavit několikametrovou budoucí kostru římsy, tedy všechny podstatné plochy včetně žeber. Na tuto kostru se pak nanese slabá vrstva hlíny, která se pak táhne a hladí šablonou tak dlouho, dokud není profil bezvadný. Po několika dnech od tažení, kdy základní profil homogenizuje, jej rozřežeme na správně dlouhé kousky. V případě rohových prvků je třeba tyto kousky ještě spolu slepit v patřičných úhlech a následně precizně vyretušovat. Po vlastní výrobě syrových prvků nastává fáze schnutí. Hlína při zpracování obsahuje docela veliké procento vody, která musí před výpalem, pokud možno všechna zmizet. Při nerovnoměrném, nebo rychlém schnutí hrozí nepravidelné smrštění výrobků s následkem kroucení či vzniku prasklin. Proto musí schnutí probíhat rovnoměrně a zvolna. Čím je prvek složitější a větší, tím pomaleji musí schnout. Není proto výjimkou, že některé složitější kachle u nás v dílně necháme schnout i několik týdnů. Po vyschnutí se keramika poprvé vypálí v peci. Tomuto prvnímu výpalu se říká přežah. Pro takto složité a veliké kachle jsou potřeba i speciální postupy výpalu. Pouze velmi pomalý a pozvolný náběh, ale i velmi pomalé klesání teploty zajistí, že se výrobky rovnoměrně prohřejí a hmota kvalitně a správně sline.
Ruční glazování
Povrchová úprava kachlů je další nekončící výzva. V dnešní době je relativně jednoduché koupit perfektní glazuru a tu nastříkat na přežahnutý střep. Výsledkem je pak dokonalý povrch odpovídající mainstreamovým požadavkům dnešní spotřební společnosti. Historické glazury však nebyly dokonalé v dnešním smyslu slova. Technologie výroby historických glazur v jednotlivých dílnách, nebo keramických řemeslných hutích byla velikým uměním a základním výrobním tajemstvím. Snad proto se nám do dnešních dnů z těchto tajemství dochovaly pouze drobné střípky. Hlavním rozdílem mezi povrchem průmyslově vyrobeného a historického kachle je způsob nanesení glazury. Dnes se glazura stříká pistolí. Pro základní nanesení glazury se v historii používalo několik metod. Zaprašování, malování štětcem, namáčení, ale převážně polévání. Politý kachel má na první pohled viditelnou strukturu. Pokud se polévá tak, že se kachel drží v ruce, tekoucí glazura se na několika místech překrývá, což vytváří charakteristické obrazce. U krycí glazury, jako je bílá, krémová, nebo všechny pastelové, se překrytí jednotlivých proudů projevuje jako plošná nerovnost, která je cítit pohmatem a zároveň je okem viditelná. Nicméně barevný tón u krycí glazury zůstává stejný. Krása politého kachel však nejlépe vynikne u transparentních – průhledných glazur. Silnější vrstva se jeví jako tmavší a výraznější, zatím co slabší vrstva je světlejší. Způsobem polití lze tento efekt dokonce zvýraznit a zvětšit rozdíly v odstínu probarvení. Kromě jednobarevně polévaných kachlů je samozřejmě možné pracovat se dvěma i více glazurami. Je možné malovat na glazuru. Typickým příkladem jsou barevné proužky na římsách, případně zlato, nebo stříbro. Tyto speciální glazury se nanáší štětcem na již vypálenou glazuru. Samozřejmě, že po nanesení se musí znovu vypálit. U vícebarevných kachlů se postupuje tak, že se nanese ta glazura, která má nejvyšší teplotu výpalu a místa, kam přijdou ostatní barvy se z povrchu seškrábnou a smyjí. Následuje výpal. Pak se nanese další barva v pořadí s nižší výpalovou teplotou a zbytek ploch se znovu setře a kachel se znovu vypálí. A tak to postupuje až do poslední barvy s nejnižší teplotou. Krom glazování používáme v naší Zámecké kamnářské manufaktuře ještě několik technologicky náročných, zcela odlišných povrchových úprav. Jednou z nich je dosti ojedinělá kombinace různě barevných hmot i jejich povrchů.
Ručně vyrobený kachel je napůl umělecké dílo a na půl řemeslný majstrštyk. Za každým kusem této keramiky je spousta lidské práce, hromada času, a mnoho zkušeností. Ale výsledek stojí za to. Na první pohled vyčnívá mezi ostatními kachlářskými výrobky a odlišuje se od nich snad ve všech směrech. Velikostí, tvarem, detaily i povrchovou úpravou. Je nám velikým potěšením, se s Vámi – našimi klienty o tyto znovu nalezené historické techniky podělit.
Vaše Zámecká kamnářská manufaktura