kamna s ležením a vééélikou plotnou

Někdy, i přes prvotní nesouhlas, vytvoří kamnář topidlo, které by vlastně ani nemělo fungovat. Skloubit požadavky klientů, bylo na první pohled nemožné, ale nakonec se podařilo a výsledek stojí za to. Zprvu to vypadalo na klasický příběh: Měla by vypadat historicky a uděláte nám atypický kachel se symbolem? Rádi bychom ještě viděli oheň, měli opravdu velikou plotnu a dvě trouby, ležení, ale zároveň by se to mělo chovat jako klasická akumulační kamna. Jó, a komín je původní zděný a má průměr pouze 140mm.  No, historicky vypadat, to bychom uměli. Zvláštní kachel s čímkoli, to taky. Ale co se týče techniky, to bude horší. Z prvotního „To nejde“ jsme však postupně přešli k „No, možná by to šlo, ale,..“ Až po několika bezesných nocích, různých variantách a nekonečném počítání jsme se dostali k závěrečnému „Heuréka! mělo by to fungovat.“ 🙂

Kamnáři a kominíci chápou, pro neznalé vysvětlení jen ve zkratce:

1) pokud se má na sporáku vařit, měl by mít subtilní ohniště uzpůsobené množství paliva potřebné pro vaření. Oproti tomu akumulační kamna potřebují násobně větší ohniště, protože na jedno přiložení vygenerují takové množství energie, kterou potřebují na celý den. A přirozeně, s desetinásobkem tepla se nedá rozumně vařit ani péci. To jistě potvrdí každá kuchařka.

2) pokud mám vyrobit teplo na celý den, na jedno přiložení spálím určité množství dřeva (například 15 kg) a to vygeneruje určité množství spalin. Ty se musí vejít do odpovídajícího komína. Pokud je komín malý (rozuměj úzký), spaliny se do něj nevejdou a topidlo má tendenci podkuřovat do místnosti. Pokud je komín velký (rozuměj moc široký) spaliny v něm „bloudí“, stráví mnohem delší čas, vychladnou a topidlo špatně táhne. Proto musí být celá spalinová cesta od externího přívodu vzduchu přes topidlo až po hlavu komína precizně vyladěná.

3) pokud vyhříváme velkou kobku se dvěma troubami, spotřebujeme na to hodně tepla. Proto je potřeba spaliny odvádět do komína co nejkratší cestou a zároveň jim dodatečně teplo neodebírat. Roura přes ležení je toho pravý opak.

4) pokud chceme vyhřívat ležení, nemáme za kobkou již dostatečnou teplotu spalin. Kamna by netáhla a docházelo by ke kondenzaci v komíně. 

Řešení?

1) relativně velké (na poměry sporáku) ohniště s co nejvyšší spalovací teplotou. Tedy jasná volba, systém Umwelt plus. Ale zas pouze tak veliké, aby stávající komín pobral množství spalin. 

2) částečně zespodu zakrytá plotna. Tak, aby vařila, ale zároveň aby z ohniště odcházelo dostatečné množství tepla dál do tahů.

3) rozdvojení tahu. Na konci ohniště před kobkou je klapka, která pouští spaliny buďto do kobky s troubou, nebo do tahu pod ležením. 

4) speciální atypický kouřovod, který vypadá jako stará rezavá roura, ale uvnitř má vysoce kvalitní tepelnou izolaci a ještě jednu – nerezovou rouru. A aby to byl pro našeho zámečníka ještě větší oříšek, tak vnitřní koleno musí být dvakrát zalomené, aby mělo co nejmenší odpor.  

Výsledek? Určitě stojí za to. Posuďte sami. 

Jinak kamna mají ruční kachloví s ručně polévanou starozelenou glazurou. Kování je ručně kované z masivní oceli, opatřené žáruvzdorným transparentním lakem.

Poznámka na závěr: Kočkopsy neděláme rádi! Ale pokud je to fyzikálně realizovatelné, taková výzva nás moc baví. 

Design + technické řešení: Libor Soukup

Kachle, kování + stavba: Zámecká kamnářská manufaktura